Stále jsem nepřišla na to, jak odpovědět stručně tak, abych vystihla podstatu našeho domova. Každý den je jiný, každá noc je jiná, mozaika okamžiků, lidí, událostí, emocí, vzletů, pádů. Vlastně pádů ani ne. Spíš letů nahoru i dolů. Tak ráda bych to všem, kteří se mě na to ptají, řekla v celé šíři a v celé hloubce. Ukázala, kolik mi tohle naše užovčí hnízdo dává.
Na první pohled a „prakticky“ je to takové bližší spolubydlení. Řešíme společně finance, jídlo, úklid, praní… Což když se dobře vykomunikuje, tak je to super. Občas se řeší vlasy ve vaně a neumytá moka konvička a občas se neřeší nic a vše se děje samo. Je super přijít domů a zjistit, že je připravené vynikající jídlo. Je super přijít do koupelny a zjistit, že prádlo už je vyprané a poskládané. A taky je super vzít smeták a zamést celý byt nebo umýt záchod. Vlastně mě baví jak přijímat, tak dávat. A společně se dívat na to, jestli to máme všichni vybalancované.
Za tím vším jde ale vlastně o něco jiného, a to je to, co se tak špatně uchopuje a popisuje. Když se o to pokouším, mám pocit, že to sklouzává do utopistických klišé. Tak jsem sama zvědavá, co z toho vznikne tentokrát.
Je to absolutní přijetí, které tady cítím. Tady se před nikým neschovám, vidíme se ve svých silných i slabých chvílích. A v každé chvíli jsem přijímána, objímána, milována. Je to pocit bezpečí. Vím, že když přijde jakýkoliv problém, jakákoliv bolest, bude prostor k tomu, abych byla vyslyšena a podpořena. A díky tomu v Užovkách zažívám to, že se přestávám bát negativních emocí a bolesti. Je to euforie, kterou zažívám při společné tvorbě. Když společně míříme jedním směrem a dostaneme se do flow, to je jízda.
Občas se toho v Užovkách děje tolik, že na konci dne mám pocit, jako kdyby proběhl celý týden. Každý den přináší nějaké učení. Každým dnem se zlepšuju v komunikaci, protože ta je podle mě základem všech zdravých vztahů a o vztahy tu pečujeme. Je osvobozující upustit od kompromisů a hledat a nacházet takovou cestu, ve které je nám všem dobře.
